Když jsem přebíral klíčky od tříválcové Fabie netušil jsem ještě, co mě čeká. Tedy tušil, ale nic veselého to nebylo. Na parkovišti jsem se díval po střechách a hledal červené auto. Procházeje řadou zaparkovaných vozů, minul jsem bezpočet Octávií, Felícií, dokonce jedno Mini...moment! To není žádné Mini ale moje testovací Fabia...a má bílou střechu! Nálada hned povyskočila o notný kus výše, protože na první (a druhý i třetí) pohled vypadá nová Fabia v kombinaci červené Corrida red s bílou střechou opravdu moc pěkně. No, začíná to tedy docela dobře.

Fabii nejnovější generace jsme v redakci testovali už několikrát, takže nejvíce mé pozornosti bylo směřováno pod kryt motorového prostoru, kde své místo našel tříválcový agregát s dnes již legendárním označením HTP o zdvihovém objemu 1198 cm3 a nejvyšším výkonem 51 kW. Jedná se zároveň o motor, který se stane jedním ze základních prodejních pilířů Fabie a tak jsme na něj byli ve voze 1125 kilogramů těžkém velmi zvědaví.

Důvod k posměškům?

Na úvod musím prozradit, že mě dvanáctiventilové HTPéčko s 51 kilowatty opravdu mile překvapilo. Důstojný základ to totiž jednoznačně je. Slabší šestiventilová varianta se 44 kW už by totiž mohla při jízdě být na hranici svých sil, zejména při jízdě s více pasažéry, podstatně častěji než tato silnější verze, a tak příplatek 17.000,- Kč, který tyto agregáty dělí, považuji za rozumnou investici.

První, čeho jsem si u motoru všiml, byl zvuk. Z počátku jsem si myslel, že při couvání z parkovacího místa dřu nárazníkem o hranu chodníku. Po zařazení jedničky a následném rozjezdu jsem se uklidnil, protože takový zvuk jednoduše nezahřátý tříválec vydává. Hrubý a drsný, těmito dvěma slovy lze jeho projev za studena charakterizovat. Po zahřátí je to ale zvuk o velký kus lepší, i když při každém vytočení motoru je vám i vašim spolujezdcům jasné, co že vpředu pracuje. To ale vůbec není důležité, pokud pracuje dobře. A to tenhle malý motůrek rozhodně dělá. Na povel si radostně protočí kola, v městském provozu stačí ostatním autům bez problémů a na okresní silnici dokáže, v součinnosti s dobrým podvozkem Fabie, i přes trošku větší náklony karoserie, řidiče potěšit.

Kvituji podvozek a chválím mladoboleslavské inženýry, protože jejich naladění podvozku je na české silnice jako dělané (ono ostatně je). Spíše do komfortu, žehlící všudypřítomné díry v našich vozovkách i kostky ve městě...chvála je rozhodně na místě. Spojení podvozku a agregátu HTP je do města či na kratší projížďky ideální, při delších cestách po dálnicích a rychlostních komunikacích již motoru dochází dech a představím-li si jízdu na dovolenou s plně vytíženým vozem, začínám řidiče trochu litovat. Jednou či dvakrát za rok se to ale, myslím, snést dá.

Záludný šetřílek

Tříválec zní jako takový „baby sporťáček“, jadrně a bezprostředně, nechá se ale také relativně dobře vytáčet. Dynamická jízda je tedy možná (precizní řazení k ní téměř vyzývá), cenou za ní je ale neúměrné zvýšení spotřeby benzinu. Jako krásný příklad poslouží dálniční spotřeba při reálné rychlosti 130 km/h, která činila zarážejících 10,2 litru na 100 km. Ano, opravdu, nikterak nepřeháním. Testování proběhlo ve večerních hodinách směrem do hlavního města, takže byly účinně eliminovány vlivy ostatní dopravy. Při této rychlosti je ale výkonová rezerva rovna nule a zrychlování do stoupání je spíše zbožné přání než realita. To při cestovní rychlosti 100 km/h se vír v nádrži změní v lehounké usrkávání pohonných hmot, protože při tomto tempu činí spotřeba přijatelných 5,5 l/100km, při mimoměstských 90 km/h je to ještě o několik desetinek méně, zde už hodně záleží na konkrétním profilu trati a řídícím elementu mezi sedadlem a volantem. Mě se povedlo nejnižší spotřebu s relativně syrovým vozem udržet na hranici pěti litrů (5,1 l/100 km), je to ale už spíše o sebeovládání řidiče než o čemkoliv jiném.

Ve městě, s relativně častým využíváním potenciálu vozu, jezdila Fabia za osm litrů benzinu na 100 kilometrů. Papírové hodnoty, které udává výrobce, tak určitě nejsou nadhodnocené a se správně zajetým vozem nebude problém jich dosáhnout.

Pihy na kráse

Každý vůz má pochopitelně své slabé stránky, i když, vzhledem k určení vozu s tímto motorem se jich mnoho stává nepodstatnými. V interiéru nepotěšila absence tempomatu, který je nutno objednat za příplatek 9.000,- Kč, navíc se v testovaném kusu ozývaly pazvuky z přístrojové desky na levé straně volantu. Vnitřní, nikterak široký, prostor dále hyzdil držák na archaické typy mobilních telefonů. Další šmouhou na kráse je výsledná cena, která se pohybuje okolo 370.000,- Kč. Za tříválec to je poměrně dost, uvážíme-li, že za 349.900,- se prodává například Opel Corsa 1.3 CDTI 55 kW 5dv ve výbavě Enjoy, který jsme také testovali. Vše je ale o výbavě, kterou si přejete a jste ochotni platit. Ceník Škody k utrácení přímo vybízí.

Blonďák s červenou....Fabií

Nemohu si pomoci, Fabia 1,2 HTP 51 kW zanechala moc dobrý dojem. V červené a s bílou střechou je opravdu k nakousnutí. Pro obyvatele velkoměsta či pro klidnějšího jezdce je silnější varianta tříválce dostatečnou motorizací a není důvod, proč nad ní ohrnovat nos. Předjíždění na silnicích prvních tříd je možné, i když vhledem k tomu, že na čtvrtý převodový stupeň dochází Fabii výrazně dech, vyžaduje trošku více předvídavosti. Velmi lehký motor nad přední nápravou znamená také lehkost v ovládání, hbitost a bezprostřednost v reakcích vozu na změnu směru jízdy. Fabia v této barevné kombinaci rozhodně ostudu nedělá a ač jsem dříve k designu nové generace přistupoval spíše chladně, po osobním kontaktu s ním již nemám žádný problém.

Plusy

• kvalitní materiály a zpracování
• velikost a využitelnost zavazadlového prostoru
• místo nad hlavou a u kolen
• přesné řízení a řazení
• dobré jízdní vlastnosti
• šíře nabídky příplatkové výbavy
• barevné provedení

Minusy

• spotřeba paliva extrémně závislá na jízdním stylu
• horší výhled do boku a šikmo vpřed
• úzký interiér
• dlouhá doba potřebná na zahřátí interiéru